Když se říjen přelomí v listopad, většina golfistů už ukládá hole do skříně a věnuje se jiným zábavám. Je to možná trochu škoda. I v listopadu se totiž ještě dá výborně hrát.

Česká golfová sezóna obvykle trvá od dubna do konce října. Ten dubnový termín se jen málokdy podaří posunout „dozadu“, tedy že by nějaké hřiště otevřelo už v březnu. I když roztaje a sleze sněhová pokrývka, ranní mrazíky brání otevření hřiště. Naopak na podzim se sezóna dá protahovat někdy až do prosince.

Listopad je dobrým termínem pro hru z několika důvodů. Například kvůli tomu, že se už skoro nekonají žádné turnaje a hřiště jsou volná. Zatímco v plné sezóně, v květnu nebo červnu, se o jediném víkendovém dni koná třeba padesát (!) turnajů, tak v listopadu jich je v sobotu či neděli jen pár. A všední dny se nekoná vůbec nic.

Některá hřiště už skutečně 31. října zavírají své brány, ale velká část jich při jen trochu schůdnějším počasí jede dál. Především hřiště v nížinách, v Praze a okolí. Listopad je běžným sezónním měsícem nejen pro Hodkovičky nebo Hostivař, ale také pro Starou Boleslav, Benátky nad Jizerou, Kunětickou Horu, Konopiště a spoustu dalších hřišť. Jestliže v Mariánských Lázních je ve výšce okolo 700 metrů pět nad nulou, v Praze je v takové chvíli deset i více stupňů. Někdy ale bývá právě nížinách problémem hustá inverzní mlha, v ní se skoro nedá hrát.

Listopadové teploty už nepřesahují patnáct nad nulou, spíš se pohybují okolo deseti – a to je ještě ten lepší případ. Těch deset je ale pro golf slušné počasí. Jen nesmí foukat vítr, to je pak mnohem chladněji. V tomhle se také podzim výrazně liší od jara – zatímco podzimních deset nad nulou je pocitově docela teplých, jarních deset je ještě spíše chladných až mrazivých. Důvodem je právě jarní studenější vítr.

Hrát v listopadu znamená trochu tepleji se obléci, svetr a bunda jsou už nutností, takže pohyb je trochu omezený. Někdy se hodí už i teplá čepice a ne obyčejná baseballka. Míčky také létají kvůli studenějšímu vzduchu o trochu méně, je potřeba počítat s jinou vzdáleností než v létě. Na rozměklé ferveji ani moc neběží. Rozdíl ve vzdálenostech sice není celá jedna hůl, ale pět metrů to bude určitě.

Většina hráčů už nemá na listopad žádná očekávání a ambice ohledně své hry. V mysli sezóna už skončila, málokdo si představuje, že ještě zahraje nějaký dobrý a výjimečný výsledek. Musím ale říct, že pro mne byl listopad několikrát přímo skvostným měsícem, ve kterém se mi podařilo zahrát nad očekávání. Důvodem byl možná právě ten fakt, že jsem od své hry nic nečekal.

Zhruba před čtyřmi lety jsem dostal pozvánku na turnaj na Kunětickou Horu, konal se v půlce listopadu. Byl to texas scramble dvojic, zcela náhodně jsem byl dán dohromady s jistým japonským manažerem, který pracoval v Česku. Hrál golf už asi dvacet pět let, měl hendikep okolo 12 a velmi jistou krátkou hru. Společně jsme ten turnaj vyhráli, s výsledkem 72, par. Dohrávali jsme sice za tmy, ale byl to pro mne dodnes nezapomenutelný zážitek.

Další listopadový sukces jsem zaznamenal předloni, jeli jsme s kamarádem na Darovanský Dvůr. Panovaly ideální golfové podmínky: na hřišti bylo málo hráčů, šli jsme relativně rychle. Bylo asi tak dvanáct, čtrnáct stupňů, vítr vůbec nefoukal. Hráli jsme oba nesoutěžní výsledek, já k tomu navíc ještě fotil podzimní hřiště a stromy zabarvené do zlatava – a nakonec jsem zahrál 78, tedy 6 nad par. Byl to můj nejlepší výsledek v životě, dodnes jsem něco takového nedokázal zopakovat.

Na listopadových hrách je hezká ještě jedna věc. Když dohrajete, sednete si většinou do vyhřáté klubovny. Když v ní mají i krb, kde to hoří a praská, tak taková chvíle nemá chybu. To si člověk může připadat jako někde ve Skotsku. Ostatně ryzí golfové počasí není nějakých dvacet pět nad nulou a svítící slunce, ale spíš sychravo, trochu nevlídno. Takhle je to ve Skotsku běžné.

Kdo tedy hole už uložil, ať je zase hezky rychle vytáhne ven. Třeba i na vás čekají ty nejlepší výsledky v životě.


Sdílet: